Architekti mají dvě verze odpovědi na skoro každou otázku klienta: tu, kterou řeknou na první schůzce, a tu, kterou řeknou u piva po dodání projektu. Ta druhá je obvykle upřímnější a levnější — ale klient ji neuslyší, protože v ten moment je už pozdě.
Obvolali jsme šest brněnských a pražských architektonických studií a ptali se: co byste doopravdy poradili klientovi, kdyby vám to nekonkurovalo se zakázkou?
Stěna, která vám za dva roky začne vadit
„Devadesát procent klientů dojde k závěru, že chtěli zbourat víc,“ říká architektka, která si přála zůstat v anonymitě. „Když to přizná před rekonstrukcí, řekneme jim, ať počkají na druhou etapu. Je to volnější. Ale při první etapě to nikdo slyšet nechce.“
Když mi klient na první schůzce řekne „chci zachovat půdorys“, vím, že to za rok zbouráme znovu. Tak proč to neudělat hned?
— Architekt, 14 let praxe
Tři centimetry, které rozhodnou o tom, jestli vaříte rádi
Pracovní deska. 90 cm? 92 cm? Rozdíl v osmičce vypadá triviálně, ale v praxi znamená, že si nad ní buď pohodlně ukrojíte chleba, nebo si po roce ničíte záda. Většina architektů dává výchozí 90, ale opakovaně přiznávají: „Pro vyšší klienty bych dala 94, jen se o tom nemluví nahlas — katalog kuchyní to neumí.“
Než podepíšete projekt, projděte si s architektem tři věci bez asistenta/projektanta — stěny, kuchyňská výška, rozvod zásuvek. Tahle tři rozhodnutí vás budou stát desetitisíce navíc, pokud je vezmete jen z katalogu.
Zásuvky, které projektant zapomene, i když je připomenete
„Zásuvka pod postelí pro vysavač“ je věta, kterou jsme slyšeli od čtyř ze šesti architektů. Další časté zapomenutí: zásuvka u vstupních dveří pro nabíječku telefonu, zásuvka v chodbě pro robot, zásuvka na balkóně. Projektant je umístí podle normy. Architekt podle vašeho života — ale musí vědět, jak žijete.
