Snowkiting chce pravý opak toho, na čem stojí sjezdové lyžování: ne převýšení, ale rovinu, vítr a prostor. Česko má všechny tři věci a ještě se u nich nestojí fronta.
Česká hora má proti Alpám jednu nevýhodu, kterou nespraví žádná investice: je nízká. Sjezdovka na ní měří pár set metrů, jízdenka stojí své a v sobotu dopoledne se na vlek čeká.
Kousek od řady českých středisek přitom začíná holá pláň — vyfoukaná louka, rašeliniště nebo pole, kde stromy nejsou. Pro lyžaře je to nezajímavé místo, kudy se chodí k rozhledně. Pro člověka s drakem je to nejlepší terén, jaký v republice je.
Drak, vlastní lyže a žádná voda
Snowkiting se popíše jednou větou a učí se o dost déle. V rukou držíte hrazdu, na jejíchž šňůrách letí drak (kite), a pod nohama máte vlastní lyže nebo snowboard. Vítr táhne, hrana drží směr — a protože s drakem se dá jet i proti větru, jezdí se i do kopce, ne jen z něj.
O tenhle rozdíl tu jde především. Sjezdovka funguje jedním směrem a pak vás pošle zpátky do fronty; z pláně se vracíte tam, odkud jste vyjeli, silou větru a bez jediné koruny.
Kdo umí na lyžích nebo na snowboardu, má polovinu za sebou. Kitesurfing na vodě po člověku chce dvě těžké věci najednou: ovládat drak a zároveň se z hladiny postavit na prkno, které mu zrovna plave kus po větru. Na sněhu stojíte na svých od první minuty a hranu máte roky pod nohama. Když se něco zvrtne, drak položíte a odejdete pěšky.
Nízké hory najednou vyhrávají
O vhodnosti terénu nerozhoduje nadmořská výška, ale to, jestli na něm něco stojí. Vítr se o les rozbije na poryvy dřív, než k vám dorazí — proto se hledá plocha, na které stromy nejsou.
Jezdí se proto hlavně tam, kde je otevřená plocha bez stromů: v Krušných horách v okolí Božího Daru a Klínovce, na Vysočině třeba kolem Větrného Jeníkova nebo Nového Města na Moravě, za pořádné zimy i na obyčejných polích. Vždycky mimo sjezdovky a mimo běžkařské stopy.
Sníh, který snowkiter vyhlíží, je navíc ten, kterému lyžaři nadávají. Sníh ubitý větrem do tvrdé krusty nese hranu lépe než čerstvý prašan a nemusí ho být metr — na zamrzlé pláni stačí pár desítek centimetrů.
Zbytek je věc předpisů a slušnosti. V Krkonoších je snowkiting na hřebenových pláních v okolí Luční a Labské boudy nelegální — jde o klidová území národního parku, kam se mimo značené cesty nesmí, a správa parku to postihuje; legální jsou tam naopak louky v nižších polohách, například kolem Vrchlabí. Co je kde povolené, se zjišťuje předem u správy oblasti, ne až na místě od někoho v uniformě. A zvěř, která v zimě hospodaří s každou kalorií, se plachtě nad hlavou vyhne útěkem, který ji stojí víc, než si člověk představí.
Zimní vítr táhne víc, než čekáte
Studený vzduch je hustší než letní a drak reaguje na hustotu, ne na teploměr. Při minus deseti stupních je vzduch zhruba o desetinu hustší než při patnácti nad nulou, takže stejných osm metrů za sekundu zatáhne v lednu o něco víc než v červenci. Menší drak se ale v zimě bere hlavně z jiného důvodu: po sněhu kloužete skoro bez odporu, kdežto na vodě musí drak nejdřív vytáhnout prkno z hladiny.
Druhý rozdíl je v charakteru proudění. Letní vánek u vody rozbíjí termika ohřátá od země, kdežto nad zasněženou plání se toho ohřeje málo a vítr jde hlavně z tlakového rozdílu — bývá proto vyrovnanější. Neznamená to, že nefouká v poryvech: za každým hřebenem a lesíkem se láme a tohle je věc, kterou se člověk učí číst nejdéle.
Výbava je kupodivu skromná. Drak s trapézem, helma, brýle, vlastní lyže nebo snowboard a zimní oblečení. Na sníh se používají komorové draky, které se nenafukují — složí se do batohu a při pádu na tvrdém není co prorazit. Chyba, kterou dělá skoro každý poprvé, je obléknout se jako na aktivní lyžování: na pláni se hodně stojí, seřizuje a čeká na vítr, takže o délce dne rozhodnou rukavice a vrstva navíc.
Jak začít, aby to nebyla první a poslední zima
Nebezpečná na snowkitingu není rychlost, ale to, že drak umí zvednout. Náraz větru, špatně odhadnutý prostor po větru a plot padesát metrů dál — přesně kvůli tomuhle se první hodiny jezdí s instruktorem, který to řekne dřív, než se to stane. Nejdřív se učí, jak z draku pustit tah a jak se od něj v krizi odpojit. Jízda přijde až potom.
Individuální lekce vyjde na 2 500 korun za dvě hodiny praktické výuky, vybavení v ceně — vlastní si přivezete jen lyže nebo snowboard. Takhle je postavený kurz snowkitingu plzeňského Big Day Online, kde na instruktora připadají nejvýš dva lidé. U sportu, kde se první chyby dělají se šňůrami v ruce, je tenhle údaj podstatnější než cokoliv jiného na ceníku.
Sjezdovka je hotová věc: zaplatíte, vyjedete, sjedete. Pláň nad ní nemá vlek, ceník ani otevírací dobu — jen předpověď, kterou se musíte naučit číst. To je celý vstupní poplatek.
